od skutečných krajin snů a od skutečných přátel a krásných lidí svých snů se pomalu probourávám z postele z pokoje ze dveří ze schodů někam kde zní několik hlasů přes sebe několik protiřečících si hlasů přes sebe..

a teď já mám být rád že mám ten přístup k té zajímavější důležitější osobnější spirituálnější rovině a mám ten přístup ke kontrastu s ostatním s ostatními..

a teď já mám být nerad že jsem byl vržen mezi to ostatní mezi ty ostatní..

a jak se mám ponořit do externího a přitom nezapomenout na vlastní existenci jak být myslí tam i tady jak nemít špatný den a jak nemít špatný ten následující a induktivně pak po celý život..

(najednou strach že nějak záleží na posledním momentě v životě co když poslední moment v životě který zahrnuje reflexi a shrnuje celý život bude plný strachu a plný zvířecího pudu sebezáchovy (ta nejsilnější prohra čistá špatnost..) já budu potřebovat pohled zvenčí pohled na celý svůj solidifikovaný kvádr časoprostoru a uvědomit si jeho bezvýznamnost tím pádem v okamžiku si prominout všechny prohry všechnu špatnost..)

v koupelně je jak ve studené jeskyni jak v jeskyni všude po povrchu ledové krystaly..

chtěl bych se naučit sedět v klidu a v teple..

(ráno ulpíváme na externím přes den zvažujeme férovost tohoto ulpívání navečer to s radostí konečně vzdáváme zkusíme to zase zítra jen žádné obavy a píšeme o sobě v množném čísle loupeme mrkve pro příjem vitamínů pijeme vodu solíme čistíme si zuby v koupelně ledových krystalů která už se pomalu zahřívá od fénu po sprše..)

(mimochodem neulpívejte na metaforách to všechno se opravdu stalo to moje ulpívání to moje vzdávání ty mrkve a ta sprcha s fénem tohle není nic jiného než deník (milý deníčku..) zakódovaný v nakřápnuté češtině zkuste si to někdy taky..)

(ale nechci vám radit co si myslet klidně si ty metafory domyslete najděte je tam kde jsem je sám neviděl mně už to vadit nebude ne vážně..)

už sedím v klidu a v teple a nemusel jsem se to učit (bohužel to naučit nejde..) ono to přišlo samo a se simulovaným vzrušujícím neklidem a v zimě jen předstírané už poslouchám nakřápnuté zvuky vycházející z počítače to už jsou zase jiní muzikanti jiní mistři a já to filtruju nadvakrát dovnitř a nadvakrát ven pak zase někdo další..

což považuju za dostačující shrnutí tohoto dne.